Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nanovo sa rozbiehajúce slovenské deathmetalové vydavateľstvo pri hľadaní nahrávok súcich na vydanie rozhodilo siete doma i po svete a prvú americkú bandu zameralo v kalifornskom Victorville. Andrew Bowen (basa), Nick Crowell (bicie), Eli Castillo (gitary) a Shane Hayes (vokály) založili CARNAL NECROSIS v roku 2013, o rok na to vydali demo a nasledujúcu nahrávku, 6-skladbové EP, im tohto roku vydali ISP. S vyše 27 minútami by sa v súčasnosti dalo pokojne považovať aj za dlhohrajúci album, ale tieto detaily ponechajme bokom.
CARNAL NECROSIS sú mládenci, uctievajúci klasickú 90-kovú školu brutálneho amerického death metalu a konštatujem, že ak by tento materiál v aktuálnej hudobnej, zvukovej a grafickej kondícii vyšiel pred 20 rokmi, CN by na pozície obľúbencov katapultoval veľmi vysoko. Nakoniec, aj dnes je to skutočne kvalitný, nadupaný a hráčsky prepracovaný nárez, veľmi vybrúsene skladajúci poklonu klasikom. V tej záplave dnešných kapiel to chce veľa vypočutí, aby fanúšik ocenil kvalitný, ponuro sfarbený surový kov smrti s výbornými gitarovými riffmi, ťažkým growlom i zverským revom, trhajúcou basou a dobre znejúcimi bicími. Nahrávka má hustý vyvážený zvuk, po hudobnej stránke pripomenie napríklad staré časy CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION a floridské klasiky. Povedal by som, že tu znie čistá esencia USDM v časoch jeho prvého zlatého veku.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Depresivní hudba na pomezí black a doom metalu je živnou půdou pro různé one man projekty. „Of Darkness and Solitude“ je již šestým albem jednoho rozháraného Američana. Má to svou kvalitu, agresi i pěkně ponurou atmosféru.
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.